Spadla hvězda na zem, dotkla se jí, porodila ji a země vzdychla a probudila se jako krásná, divoká žena havraních vlasů. Její záře byla nevyčíslitelná a její touha byla vítr větrů. A žena sedla do kánoe a plula přes velikou řeku. Žena noc a Žena den tak pluli spolu jako jedna, havraní vlasy se jim leskly a ta záře se rozprostřela nad světem a stala se tajemným počátkem všeho stvoření, počátkem našeho života. Do ní putují ti, kteří ví, a ti, kteří neví, se jim smějí, protože neví. Matko, znáš má slova. A tak žena putovala přes řeku v čase velkého snění. Ten čas neskončil, ani nezačal. Žena, která stvořila svět, vyplula, aby přeplavala řeku, a pluje na ní dodnes. To žena stvořila svět a tvoří ho i dnes. Žena je energie.