Přišel Pán světel a nazval se

„Starý přítel.“

Něco ve mně padlo a něco uneslo ten nápor a potom jsem si vzpoměl na to, jak jsem byl zavěšen v hnízdě na stromě šamanů před svým zrozením a místo nohou měl železné spáry. Tam jsem uzavřel dohodu s Duchem a ta jediná platí. Paní Kočka je mým svědkem, i ten malý tygr, který ležel na mém klíně v ussurijském kraji. Jsem proud bytí, co vlil se do člověka, pták zpívá ve zlaté síti klíč odemkne bránu, kam se ti zlíbí, můžeš jíti, ale já čekám, na vítr, co modrou noc sytí.

Nelze se ho dotknout a přece tě odnese kam chceš a ještě dál. Buď opatrný, skulinou mezi světy tě přenese jako sen, není přítel, ale nezradí. To jen tvá slabost tě odnáší tam, kde nechceš být. Co není, je možné. Zařvi, až se svět otřese v základech. Jako ryba ve vodě tanči s Větrným duchem, nic není překážkou, jen tvá slabost, která se jednoho dne stane silou.

Z pout neviděného živý, kdo by mě chtěl chytit, když vidím? Svobodný hraje o vteřiny, sám sobě zákonem, je živý. Tichý hřbitov pod cypřiši, tolik spících, tolik spících a před ním Smrt na mě čeká.

Jdu jí vstříc, v ruce má klíč, tančím s ní, víříme výš ten opojný let…

Stojím tam sám, v ruce mám klíč a přede mnou svět.

Do prachu padly

a sváty jsou do vody

všechny ty dohody.

Když Duch hovoří,

třesou se kameny.