Zkusil jsem uchopit odraz. On já a já on. Tygr cení vousy, pod zuby je smrt. Tygr se usmívá a já nevím proč. To nevím je vím, že rozumím, že v hloubce naše srdce tlučou spolu. Ale na slaninu nechytíš ani myš, nic, co za to stojí, ti neskočí na špek, ale na vtip ulovíš i tygra. Uchopit odraz je jako smát se s tygrem nad propastí čehokoliv. Rozumím těm vousům a oči mě pohladí svitem šelmy, ohníčky vědomí v mých očích se rozhoří, aby pohladily svět.

„Mír všem duším, Kapitáne.“

Za dobrým vtipem jdou slzy, aby očistily odplavené. Odraz mi pomůže být tam, kde právě jsem.

Ale vyvleču se z té kůže hadí, abych se nadechl svobody ještě za života. Kdy taky jindy.

Svoboda je živá, dýchá a já s ní. A v jejím tichu jsem zaslechl šepot té Ženy, která stvořila svět. Byla to pohádka, která se jmenovala Stříbrný svit měsíce, to do uší mi šeptala a trvalo to věky.