Je to těžké, anebo snadné zastavit se a mlčet? Z ticha padají slova do našeho nitra, v něm začnou znít a naše duše je slyší. A nemůžou nepřiletět duše-ptáci, když ticho padá do slov. Tichá padají, ta slova padají do ticha, kde se poznají v nás, kde my se staneme jejich korunou, jejich vyzařováním. A duše-pták to vidí a je šťastná, je volná k tomu, aby se věci děly, aby se příběhy dotkly svých hranic a jejich jádro zůstalo neporušené. Aby se vyjádřily v těch slovech a naplnily svá putování, aby naplnily putování člověka, naplnily se v čase a přetekly ho do věčnosti jako ta čistá voda. Příběhy plavou v čistých vodách, všechny jsou nevinné bez očisty a žijí v nás. Příběhy jsou ta řeka, přes kterou plula žena. A staré příběhy se vrací, aby ožily v našich srdcích. Beze snu té ženy není nikdo nevinen.